Fondy

Než dáte peníze do fondu: pět kontrol, které zvládnete sami

U fondů se většina problémů pozná dřív, než se člověk dostane k číslům. Dvě věci si ověříte v seznamech České národní banky za pár minut, zbytek je ve statutu. Tady je pět míst, kam se podívat, a co na nich hledat.

Foto: Jarita, CC BY 2.0

Rozhodnutí, jestli dát peníze do konkrétního fondu, obvykle stojí na tabulce s výnosy za poslední roky. Ta tabulka přitom říká nejmíň ze všeho, co máte k dispozici. Podstatné informace jsou jinde, ve veřejných seznamech a ve statutu fondu, a většinu z nich projdete za jedno odpoledne.

1. Je to vůbec fond?

V Česku existuje kategorie subjektů, které nabízejí něco, co vypadá jako fond, ale fondem v právním smyslu nejsou. Jde o osoby rizikového kapitálu podle § 15 zákona o investičních společnostech a investičních fondech, kterým se dřív říkalo patnáctkové fondy. Nemají povolení od České národní banky a ČNB nad nimi nevykonává dohled.

Novela účinná od 1. července 2024 jim nařídila napsat to rovnou do názvu. Ten musí obsahovat slovní spojení osoba rizikového kapitálu a nesmí v něm být slovo fond. Na úpravu názvu dostaly půl roku, tedy do začátku roku 2025. Investora navíc musí předem písemně upozornit na rizika a na to, že dohledu ČNB nepodléhají, a investor to musí písemně potvrdit.

Minimální vstup je u nich 125 000 eur. Název a vstupní částka jsou tedy dvě věci, které poznáte okamžitě, ještě než otevřete jakýkoli dokument.

Regulovaný fond kvalifikovaných investorů má hranice dvě. Buď vložíte alespoň 125 000 eur, nebo 1 000 000 Kč, ale v tom druhém případě vám obhospodařovatel nebo administrátor musí na základě vyplněného investičního dotazníku písemně potvrdit, že je taková investice pro vás vhodná. Když vám někdo nabízí vstup za výrazně nižší částku, stojí za to se zeptat, do čeho přesně vstupujete.

Zápis v seznamu ČNB není totéž co dohled ČNB

Tady se mýlí i lidé, kteří o fondech něco vědí. Osoby rizikového kapitálu jsou v seznamech na webu České národní banky vedené také, protože zápis do evidence je jejich zákonná povinnost. Když tedy někdo řekne, že jeho subjekt je zapsaný u ČNB, může mluvit pravdu a přesto to o dohledu neříká nic.

Zápis v seznamu nepředstavuje podnikatelské oprávnění a neopravňuje k veřejnému nabízení investic.

Česká národní banka

ČNB u těchto subjektů vede evidenci, sleduje, jestli nepřekročily zákonné limity objemu spravovaného majetku, a přijímá podněty na neoprávněnou činnost. Neschvaluje jejich investiční strategii a neověřuje údaje, které jí pošlou. Rozdíl mezi zápisem a dohledem je proto praktický, ne formální.

  • Fond kvalifikovaných investorů: má povolení ČNB, povinného depozitáře a podléhá dohledu. V seznamech ho najdete v sektoru investičních fondů.
  • Osoba rizikového kapitálu podle § 15: je v evidenci ČNB, ale povolení nemá, depozitáře mít nemusí a dohledu nepodléhá. Slovo fond nesmí mít v názvu.
  • Zápis znamená, že subjekt splnil ohlašovací povinnost. Dohled znamená, že někdo průběžně kontroluje, co dělá s cizími penězi. To druhé z toho prvního neplyne.

Hledá se v aplikaci Seznamy regulovaných a registrovaných subjektů, které se zkráceně říká JERRS, na adrese cnb.cz/cnb/jerrs. Zadáte název nebo IČO a během chvíle víte, v jaké kategorii je subjekt veden. Je to nejrychlejší kontrola, kterou u fondu můžete udělat, a dělá ji zlomek lidí.

2. Kdo je depozitář

Depozitář je banka, která má v úschově majetek fondu a hlídá, kam tečou peníze. U regulovaného fondu ho zákon vyžaduje bez výjimky a nesmí to být tentýž subjekt, který fond obhospodařuje, protože by kontroloval sám sebe. V praxi to znamená, že fond, který nesežene banku ochotnou dělat mu depozitáře, vůbec nevznikne.

Pro vás je to jednoduché vodítko. Když depozitář není nikde jmenovaný a na přímý dotaz přijde vyhýbavá odpověď, je to informace sama o sobě. U fondu se navíc pletou tři role, které dělá někdo jiný: obhospodařovatel rozhoduje o investicích, administrátor vede agendu a účetnictví, depozitář kontroluje. První dvě může zastávat jedna firma, třetí ne.

3. Poplatková struktura

Správcovský poplatek se u nemovitostních strategií pohybuje kolem 1 až 2 % ročně z majetku fondu. Platí se bez ohledu na výsledek, protože je to odměna za správu, ne za výnos. K tomu se skoro vždy přidává podíl na zisku, obvykle kolem 20 % z toho, co fond vydělá nad dohodnutou hranici.

Podstatná je jedna věta ve statutu, kterou většina lidí přeskočí: jestli se ten podíl počítá jen z nových maxim. Bez toho může správce inkasovat opakovaně za tentýž výkon.

  • Hurdle rate je hranice výnosu, nad kterou podíl na zisku teprve začíná. Řekněme 6 % ročně.
  • High-water mark je nejvyšší hodnota, na jaké fond kdy byl. Podíl se počítá jen z toho, co je nad ní.
  • Rozdíl v praxi: fond vyroste o 20 %, spadne zpátky a znovu vyroste o 20 %. S high-water markem si správce vezme podíl jednou, bez něj dvakrát, přestože vaše peníze jsou tam, kde byly.

4. Jak se z fondu dostanete ven

U nemovitostních strategií je tohle nejčastější zdroj nedorozumění. Fond drží budovy a ty se neprodají za dva dny, takže i výstup je pomalý. Statut určuje, jak často se odkupuje, jakou máte výpovědní lhůtu a za jakých okolností může fond odkupy pozastavit.

Lhůty se u nemovitostních fondů počítají v měsících, běžně tři až dvanáct. Právo odkupy dočasně zastavit má fond proto, aby při hromadných žádostech nemusel rozprodávat majetek pod cenou, což by poškodilo i ty, kdo zůstávají. Je to legitimní nástroj, ale znamená to, že na své peníze v okamžiku, kdy je budete chtít, nemusíte dosáhnout.

S tím souvisí oceňování. Zjistěte, jak často se majetek přeceňuje a kdo ho oceňuje. U nemovitostí bývá přecenění čtvrtletní nebo pololetní, takže hodnota, kterou vidíte ve výpisu, popisuje stav k nějakému staršímu datu, ne dnešní trh.

5. Kdo za to ručí svým jménem

U fondu nekupujete budovy. Kupujete práci konkrétních lidí v konkrétním oboru, a ta se dá dohledat. Jména členů statutárního orgánu a obhospodařovatele najdete v obchodním rejstříku, jejich předchozí projekty většinou také. Zajímavé je hlavně to, jestli titíž lidé dělali totéž i v době, kdy se trhu nedařilo, a jak to dopadlo.

Co si projít, než pošlete peníze

  • Název: je v něm slovo fond, nebo slovní spojení osoba rizikového kapitálu?
  • Seznamy ČNB: v jaké kategorii je subjekt veden a jde o povolení, nebo jen o zápis do evidence?
  • Minimální vstup: 125 000 eur, nebo 1 000 000 Kč? U fondu kvalifikovaných investorů je nižší hranice možná jen s písemným potvrzením o vhodnosti na základě investičního dotazníku.
  • Depozitář: je jmenovaný, je to banka a je to někdo jiný než obhospodařovatel?
  • Poplatky: kolik dělá roční správcovský poplatek a počítá se podíl na zisku jen z nových maxim?
  • Výstup: jak často se odkupuje, jaká je výpovědní lhůta a za jakých podmínek jdou odkupy pozastavit?
  • Lidé: kdo sedí ve statutárním orgánu a co dělali předtím?

Nic z toho nevyžaduje znalost oboru ani přístup k placeným datům. Všechno kromě statutu je ve veřejných rejstřících a statut vám fond musí dát. Rozhodnutí to za vás neudělá, ale vyřadí to nabídky, u kterých by se člověk později divil, že to všechno bylo napsané předem.

Text má informační a vzdělávací povahu. Není investičním doporučením ani nabídkou k úpisu či koupi investičního nástroje. Uvedené údaje platí k datu vydání a mohly se od té doby změnit.

Další texty v rubrice FKI fondy